Byla rozkolísaná, hodnotí uplynulou sezonu trenér sedmnáctky Bejbl

15. 6. 2016 | Redakce, foto Milan Kaisler

Člověk míní – a život mění. Radek Bejbl vstupoval do minulé sezony coby kouč Viktorie Žižkov U16, nicméně nakonec se musel ujmout sedmnáctky, kterou dovedl v České lize mladšího dorostu k 9. místu. „Klukům bych chtěl za přístup a za to, že se snažili, poděkovat. A to samé platí i pro mé spolupracovníky,“ říká bývalý český reprezentant v bilančním rozhovoru pro fkvz.cz.

Jak byste sezonu z pohledu trenéra U17 zhodnotil?

„Jako rozkolísanou. (směje se) V úvodu jsme měli velké problémy se složením kádru, zbylo tu strašně málo kluků ročníku 1999. Během srpna jsme to doplňovali, něco se povedlo, něco ne, během podzimu jsme to posílili i několika hráči z ročníku 2000. Bylo málo času na nějaké sehrání, aby se kluci navzájem vůbec poznali.“

Existovalo reálné riziko, že by se tým U17 do soutěže vůbec nepřihlásil?

„Kdybychom se loni v červenci k tomu postavili tak, že nás sedmnáctka nezajímá, že se budeme věnovat jen šestnáctce, bylo by to riziko dost velké. Ale věděli jsme, že to pro ty kluky musíme udělat.“

Přesto jste na sklonku podzimu několik hráčů ročníku 1999 vyřadili. Bylo to těžké rozhodnutí?

„Rozhodli jsme se do toho říznout s tím, že uděláme ustálený kádr, což samozřejmě trošku odnesl tým ročníku 2000, protože sedm jeho hráčů postoupilo do sedmnáctky nastálo. A bohužel jsme museli dát i čtyři kluky pryč, protože se nám nelíbil jejich přístup k tréninku. Kdyby šlo jen o výkonnost, týkalo by se to třeba jen jednoho nebo dvou, ale říkali jsme si, že pokud to neuděláme, bude se to rozlejzat jako rakovina a nebude to vůbec dobré pro morálku v mužstvu. Řekli jsme si, že bude spíš lepší, když dostanou šanci mladší kluci, aby se otrkali a získali zkušenosti, zvlášť když na to výkonnostně mají.“

Jak posunutí o ročník výš zvládli?

„Jaro ukázalo, že poměrně slušně. Nakonec to bylo stabilně o pěti hráčích, kteří tam nastupovali – Martinovi Kaislerovi, Martinovi Bejblovi, Martinovi Livorovi, Kubovi Kravčíkovi a Honzovi Tesařovi, občas naskočil ještě někdo jiný. Myslím, že se potvrdilo, že kluci soutěž s o rok staršími hrát můžou, navíc mě těšilo, že vlastně vytvořili osu mužstva a byli nosnými hráči.“

Dá se tedy říct, že díky tomu budou mít příští sezonu náskok?

„Teoreticky by měli mít náskok. Ale doufám, že ostatní kluci budou trénovat dobře, uděláme z nich dohromady zase solidní mužstvo a hlavně půjdou individuálně nahoru.“

I když si tým na jaře sednul, neodpustil si výpadky na Meteoru (0:9) a na Kladně (1:7). O čem to svědčí?

„O velmi křehké psychice hráčů, protože když se nepovedlo deset minut, už to bohužel nebyli schopní v takto těžkých zápasech zvládnout a dostali jsme strašně moc gólů, jednou devět a jednou sedm. Tyhle zápasy mě mrzely, protože si myslím, že je velký rozdíl prohrát 0:3, 0:4 a 0:7 nebo 0:8. Na druhou stranu jsem byl ale rád, že vždy mužstvo dokázalo týden nato zareagovat, že se zvedlo a najednou předvedlo jiný výkon.“

Na který zápas nejraději vzpomínáte?

„Velmi dobře jsme zahráli s Mostem (1:0), to utkání se povedlo. A v podstatě se dá říct, že všechny domácí zápasy byly dobré, kluci hráli pokaždé dobře a na hranici svých možností.“

Hráči ročníku 1999 odcházejí do týmu U19, který hraje druhou nejvyšší soutěž staršího dorostu. Jakou šanci na uplatnění tam mají?

„Během jara jsme měli pět šest porad na úseku dorostu o personálním složení mužstva a tři čtyři hráči určitě mají šanci se uplatnit do základní sestavy. Ale je potřeba, aby na sobě pracovali a aby je to hlavně bavilo, protože u některých jsem bohužel pozoroval sníženou motivaci, někdy ji hledali fakt velmi těžko.“