Dvacet let velí z kotle : "Děti moje, hrrr na ně!"

26. 3. 2020 | Wear

Nikdo mu neřekne jinak, než Honý. Přes dvě desítky let stál v čele našich fans a řídil support při zápasech i následné děkovačky. Teď už pomalu předává žezlo mladším, ale pro povídání (nejen) o období, kdy Viktorka svedla bitvy s Innsbruckem, by jste těžko hledali někoho povolanějšího.

🎤 Honý, vzpomeneš si, kdy si poprvé prošel přes turnikety na Seifertce?

Všechno začalo kolem roku 1998, když jsem, coby gólman, přestoupil do Davle. Bydleli tam Tonda Mlejnský a Luděk Stracený a parta lidí z Davle jim jezdila na Žižkov fandit. Takže jsem se přidal a dneska je to 22 let. Já přál odmala Spartě, ale Viktorka byla malej sympatickej klub, úplně mě to pohltilo. Hned nějaký čtvrtý pátý zápas přijela na Seifertku právě Sparta a já o poločase poznal, že o trochu víc přeju Viktorce. A tak to mám vlastně dodnes.

🎤 Dneska je kotel na Viktorce za bránou, ale to vždy nebývalo.

To ne. Montovaná tribuna tehdy nestála a kotel býval zhruba na úrovni vápna, na jihu. Tvořilo ho 40-50 členů Fanklubu. My chodívali fandit na půlku a časem se vše spojilo, chodilo nás i ke dvěma stovkám. Já patřil k těm aktivnějším a postupně to vykrystalizovalo tak, že jsem měl kotel na povel.

🎤 Tenkrát Viktorka rozdávala radost, že?

No panečku! Hráli jsme parádní fotbal, bylo na co koukat a návštěvy kolem 5 000 lidí nebyly výjimkou. Navíc tehdy se sešla i výborná parta kluků v kabině, neměli problém s fanoušky pokecat, zajít na kafe. Tenkrát opravdu platilo, že Viktorka byl rodinnej klub.

🎤 Dneska si povídáme při vzpomínce na pohárový dvojzápas proti Innsbrucku, jak si viděl první dějství na Strahově? Hráče hodně mrzely neproměněné šance.

Aby ne. To bylo šance, šance, šance. Píža si vůbec nezachytal. Velká škoda, že jsme nevyhráli.

🎤 Pak přišla odveta v Rakousku, kolik vás tenkrát vyjelo fandit?

Pokud si vzpomínám, bylo nás nějakých dvacet a vyrazili jsme autobusem.

🎤 Zavzpomínej trochu na ten výjezd.

Cesta byla pohodová, v autobuse byl kulatý stůl, hráli se karty. Holky nám namalovaly obličeje. Vybavuju si, že nám zakázali vzít na stadion plynové houkačky. Hlediště bylo tehdy zaplněné sotva z půlky (7 000 lidí). Na hranicích jsme pak zažili i scénku jak vystřiženou z Účastníků zájezdu, kdy nejstarší člen party (75 let) nemohl najít pas. Zdrželi jsme se tam hodně přes hodinu.

🎤 Ani v odvetě Viktorka nezklamala, hlavně v první půli jsme se mohli přiblížit postupu.

Hrozná škoda. Domácí jsme k ničemu nepouštěli, ale znovu jsme nedali šance. Hned po přestávce pak Tirol skóroval a už si to pohlídal.

🎤 Ty sám si gólman, co si říkal na výkony Petra Pižanowskiho v obou zápasech?

Viktorka měla vždycky dobrý gólmany a Petr to potvrdil. Dostal sice smolnej gól, ale další věci pochytal. Postup nám prohrály neproměněný šance.

🎤 Jak Ty sám trávíš pauzu, kdy zůstávají hřiště i hlediště uzavřená?

No štve mě to, fotbal miluju. Pracuju v pohostinství, takže jsem momentálně doma. Ale konečně můžu přítelkyni alespoň částečně vynahradit všechen ten čas strávený na fotbale. Je zlatá, když má volno, jezdí se mnou. A i díky její toleranci můžu nejen fandit, ale i sám pořád hrát, aktuálně chytám za Zákolany.

🎤 Jakou věštíš své Viktorce budoucnost?

Velká škoda, že se to zastavilo ve chvíli, kdy jsme byli našlápnutý. Ale pevně věřím, když se bude dohrávat, že budeme nahoře. A kdyby se ročník nedohrál, tak se o to porveme v příští sezoně. Už s Duklou to mělo grády. Věřím, že nový majitel dodá tu dlouho očekávanou stabilitu a věřím Haškovi, že je to trenér, který nás tam dostane. A doufám, že budou chodit lidi. Poslední zápas ukázal, že se na Seifertce zase bude na co dívat.

Honý, děkujeme za příjemné povídání a brzy (snad) naviděnou v hledišti!