Pořád je čas temná mračna nad stadionem rozehnat. Ale musí se jednat rychle.

14. 5. 2020 | Wear

„Netahal jsem fotbal na Žižkově z bahna, abychom se teď museli stěhovat pryč. Jsme tu doma a chceme tu hrát. Všichni ale musí okamžitě začít konat. Nutné opravy musí bezodkladně provést buď radnice, coby vlastník, nebo klub. S ohledem na fanoušky nesmíme připustit variantu, že stadion nezachráníme.“ říká Martin Louda, majitel Viktorky.

        Fakta hovoří jasně. V polovině března informovala Fotbalová asociace České republiky klub o technických nedostatcích stadionu na Seifertově ulici, které brání udělení licence pro další ročníky. Termín pro nápravu, resp. pro předložení harmonogramu realizace úprav a plánu investic, je 30. květen 2020. O aktuální situaci jsme si povídali s majitelem Viktorky, panem Martinem Loudou.

Pane Loudo, čas neúprosně běží, jak se situace ohledně stadionu vyvíjí?

Ano, čas běží, a to je přesně to, co mě trápí ze všeho nejvíc. Někteří se totiž chovají, jako bychom ho měli dostatek. Ale opak je pravdou.

Jaké konkrétní nedostatky licenční komise stadionu vytýká?

Je jich dost. Mezi nejzásadnější patří nevyhovující stav jižní tribuny, absence velkoprostorové tabule, absence kamerového systému, monitoring, nedostatečná kapacita toalet, absence ošetřovny pro diváky, chybějící rozcvičovací prostory pro hráče. A v neposlední řadě absence parkovacích míst.

Parkovací plochy zmizely s výstavbou komerčního projektu v těsné blízkosti stadionu.

Ano. S parkovacími plochami měl problém už předchozí majitel klubu před zahájením aktuální sezony. Na pozemku, kde se historicky nacházel parking pro stadion, započaly bourací práce a začala se fakticky realizovat tato nešťastná stavba, která musela být povolena za zvláštních okolností. Klubu jsem již tehdy vyšel vstříc já sám a za symbolický poplatek jsem mu pronajal parkovací místa a manipulační plochy na pozemcích domu Radost pro užívání během domácích utkání. Bez této nájemní smlouvy by stadion nezískal licenci už pro současnou sezónu 2019/2020 a fotbal by se na stadionu při Seifertově ulici již nehrál.

Těch věcí k nápravě, abychom mohli na stadionu dál hrát, je opravdu hodně. Co se od března zatím událo?

Z mého pohledu, bohužel, hrozně málo. Od chvíle, kdy jsme městskou část o stanovisku svazu informovali, proběhla jedna prohlídka stadionu. A tuto středu se pak konalo na radnici zasedání pracovní skupiny, která byla k problematice sestavena.

Jaké jsou teď vlastně možnosti, jak situaci vyřešit?

Varianty jsou tři. Tou první je nedělat nic. Stadion nedostane licenci a profesionální fotbal na Žižkově ze dne na den skončí. To si ale nikdo nepřipouštíme a věřím, že na tom se s městskou částí shodneme. Druhou variantou je, že vlastník stadionu, kterým je Praha 3, garantuje svazu okamžité zajištění investic a bezodkladné provedení nutných prací, které jsou odhadovány na 50 milionů korun.

A třetí možnost?

Že veškeré opravy provede klub. Nutné investice jsem připraven realizovat prakticky okamžitě, stejně tak, jako začít s úpravami. Této variantě musí ovšem předcházet dohoda o odprodeji stadionu. Tak obří investice nelze provádět do cizího majetku, to je snad každému jasné. K rukám starosty pana Ptáčka jsem již zaslal žádost o odkup a garantoval provedení všech zmíněných nutných investic a úprav. Okamžitě. A do pěti let chceme začít se stavbou nového, útulného stánku. Dokonce jsem souhlasil s doplněním bodu o smluvní pokutě ve výši 50 milionů, kdybych avizované investice a úpravy v termínu nestihl. A doplnili jsme i právo na náhradu škody.

Jaké jste k této variantě zaznamenal na středeční schůzce komise reakce?

V první řadě je pozitivní, že na schůzce nezazněl jediný názor, který by bral v potaz možnost fotbal na Seifertově odepsat. Pokud jde o variantu prodeje a následných investic realizovaných mojí osobou, ta se části komise jeví jako smysluplná, další si vyžádali více podkladů a informací, ostatní váhají. Ale jak říkám, není podstatné, kdo investice provede, ale aby se k nim někdo zavázal a byly realizovány v co nejkratší době.

Předpokládám, že jste ale Viktorku neoddlužil proto, abyste s ní hrál na Žižkově amatérskou soutěž.

Samozřejmě, že ne. Netahal jsem fotbal na Žižkově z bahna, abychom se teď museli stěhovat pryč. Všichni musí okamžitě začít konat. Politikaření musí stranou, věřím, že společně najdeme co nejrychleji nejvhodnější řešení.

Nelituje už Martin Louda, že Viktorku v zimě koupil a vlastně ji tím zachránil?

Zatím rozhodně ne. Pořád je ve mně to nadšení a odhodlání. Myslím, že jsme i za tak krátkou dobu už stihli lidem ukázat, že to myslíme vážně. Vysoká návštěva na úvodní zápas jara s Duklou, přes špatné počasí a televizní přenos, ukázala, že jdeme správnou cestou. Podívejte se, záchrana klubu, jeho oddlužení a zajištění chodu mě stálo už přes 55 milionů. Sousední Dům Radost (dříve Dům odborů), jehož jsem spolumajitelem, postupně proměňujeme ve velké kulturně společenské centrum Žižkova, ožívají sály, rozjelo se kino, přibývají výstavy. Otevíráme ho široké veřejnosti. Na park pod Viktorkou jsme vrátili Žižkovský masopust, pro obyvatele tu brzy chystáme pravidelné Farmářské trhy. Jsem Žižkovák a chci na Žižkově zachovat i fotbal. A dát Viktorce důstojný domov.

Přesto, pokud se ani tyto garance nebudou zdát odpovědným osobám dostatečné, mají se fanoušci začít o budoucnost klubu na Žižkově bát?

Pevně věřím, že nemusí. Ale potřebujeme, aby stáli za námi, za svým klubem. Aby se o dění zajímali. V dnešní době internetu a díky svobodnému přístupu k informacím je jednoduché ohlídat si a sledovat, kdo jak koná a jaké podstupuje kroky. Jestli jsou to kroky v zájmu Žižkováků a v zájmu Viktorky. A to ať posoudí každý sám.

Pane Loudo děkuji za rozhovor a věřím, že se situaci ohledně licence stadionu podaří vyřešit ke spokojenosti jak fanoušků, tak Viktorky.

Budu pro to dělat maximum a věřím, že se to podaří.