S Alešem Nešickým o hokeji, tanečním nadání i souhře s Batim a Igorem

30. 6. 2020 | Wear

Fotbal má v genech. Aby také ne, když jeho táta má odkopáno 161 ligových zápasů. Aleš Nešický přišel do Viktorky v zimě na hostování z Liberce a okamžitě si vybojoval pevnou pozici v záložní řadě. Na jaře zatím ani jednou nechyběl v základní sestavě.

Aleši, předpokládám, že první fotbalové krůčky si dělal na štacích, kde zrovna táta hrával.

Přesně tak. Začínal jsem v Českých Budějovicích, kde byl táta v angažmá. Pak jsme se přesunuli domů do Chrudimi.V žákovských kategoriích jsem hrál i za Pardubice.

Budějovice, Pardubice. To jsou hokejová města, zkoušel si to i na ledě?

Nejen zkoušel, já hokej od mala i hrál. Když pak přišla doba, že se musím rozhodnout, vyhrál fotbal.

Tvoje místo bylo od začátku v záloze?

Původně jsem nastupoval v útoku a dával jsem i docela dost gólů. Do zálohy jsme se přesunul později.

Pak přišla Olomouc a první seznámení s dospělým fotbalem.

Ano. V Sigmě jsem začal hrát za dorost a postupně jsem se propracoval do béčka dospělých. Pak už následoval přestup do Táborska, kde jsem strávil zatím největší kus fotbalového života.

V Táborsku si byl dvakrát zvolen hráčem roku. Vyhlašování probíhá na tradičním plesu. Jaký je Aleš Nešický tanečník?

Příšerný. Fotbalista jsem rozhodně lepší 😀. Tancovat neumím, takže přítelkyně si se mnou na parketu moc neužila.

V Táborsku se ti dařilo a tak přišla zasloužená nabídka z Liberce. Co ti říká datum 10. listopad 2018?

Můj první a zatím jediný ligový gól. Pamatuju si ho přesně. Hráli jsme na Slovácku a byl hned vítězný, vyhráli jsme 1:0.

V počtu ligových gólů jste na tom s tátou stejně. Víš, kdy skóroval on?

Rok přesně nevím, ale bylo to v dresu Chebu v Hradci a jeho gól byl tehdy také vítězný.

K fotbalu patří i zranění, ale v tvém životopise jsou tyto kolonky prakticky prázdné.

Musím to zaklepat, zranění se mi zatím opravdu vyhýbají. Kromě jedné menší operace před čtyřmi lety jsem žádné větší zdravotní trable neměl.

Táta odehrál v lize 161 zápasů, ty jich máš na kontě zatím 21. Je to pro tebe výzva?

Určitě. Věřím, že si nejvyšší soutěž zase brzy zahraju a zápasy budou přibývat. A kdyby se nám podařilo dostat letos do ligy Viktorku, byl bych maximálně spokojený.

Ty jsi v osmadvaceti letech v naší záloze vlastně benjamínkem.

No ale jen v záloze 😀. V týmu patřím mezi nejstarší.

Jak se ti s parťákama Igorem a Batim hraje?

Skvěle. Od prvního zápasu jsme si sedli, fotbalově si rozumíme. Je radost s nimi hrát.

Zatím máš na kontě devět odehraných zápasů a tři branky. S produktivitou seš spokojený?

Jen částečně. Byly tam nějaké tyčky a břevna, pár situací jsem mohl řešit jinak. Ale daří se týmu, to je hlavní.

Po restartu hrajeme formou anglických týdnů, v tom předminulém jsme stihli dokonce tři zápasy. Jak moc je to fyzicky náročné?

Samozřejmě to cítíme. Je to něco jiného, než když máte týden na kvalitní přípravu. Teď sotva stačíme zregenerovat a jdeme na další předzápasový trénink. Naštěstí nám klub zajištuje špičkovou regeneraci a podmínky pro přípravu jsou celkově velmi dobré.

Viktorce se po loňské záchranářské sezoně daří a okupuje dokonce barážové příčky.

Mě to vůbec nepřekvapuje. Loňskou sezonu jsem nezažil, ale v zimě jsem přišel do klubu, kde vše šlape a funguje na profesionální úrovni. Navíc je tu super parta a výborní trenéři. A jako manšaft máme vytvořeny opravdu kvalitní podmínky a můžeme se soustředit jen na naši práci.

Herní styl, který vám trenéři Hašek se Sochorem vštěpují, ti vyhovuje?

Maximálně. A že je to správná cesta, ukazují právě výsledky a snad i hra, kterou se Viktorka prezentuje. I když v posledních zápasech jsme to spíš urvali.

Aleši, do konce základní části, i tvého hostování na Žižkově, zbývají tři zápasy. Co dál?

To teď není podstatné. Teď se soustředíme na ty tři zápasy a zkusíme je vyhrát. A i kdyby to nevyšlo, musíme udělat vše pro to, aby fanoušci odcházeli ze stadionu s pocitem, že jsme na hřišti odevzdali maximum.

Néšo, děkujeme za rozhovor a ať to společně dotáhneme co nejdál.