Nepřišel jsem obdivovat krásy Prahy, ale odvádět ve Viktorce kvalitní práci, říká letní posila číslo jedna

7. 9. 2020 | Wear

V letní přestávce přišel do Viktorky jako nejzářivější posila. Své úkoly bude mít nejen na hřišti, ale i v kabině. S ohledem na jeho zkušenosti a to, co vše ve fotbale dokázal, s ním logicky počítáme i coby mentorem pro naše mladé hráče, říká trenér Hašek. Daniel Pudil podepsal na Žižkově roční smlouvu.

Dane, přišel si v době, kdy se klub musel dočasně přestěhovat ze Žižkova do proseckého azylu. Pro Tebe to ale je trochu víc specifické, než pro ostatních.

Je to tak, je to hodně zajímavá náhoda, že to takhle vyšlo. Na hřišti, kde budeme hrát své domácí zápasy, jsem začínal s fotbalem v ČKD Kompresory, jako kluk jsem tu poprvé proháněl míč. Navíc jsem nedaleko odtud vyrůstal, část rodiny stále bydlí kousek od stadionu.

Takže to vysvětluje tu silnou podporu v hledišti v zápase proti Vyšehradu.

Byli jsme trochu jako Hujerovi 😊 Dorazila mamka, babička s dědou, spousta kamarádů.

Ty ses zabydlel v Anglii, v Česku jsi teď sám, zvolil si ubytování na hotelu. Jak trávíš volný čas?

V mém věku už je potřeba věnovat hodně času regeneraci, tělo si to žádá. Takže než nějaké procházky po Praze, zajdu si spíš na masáže, nebo do bazénu.

Vzpomeneš si na svoje poslední setkání s Viktorkou?

Vzpomenu, protože jsem v něm dal Viktorce i hodně kuriozní gól. Bylo to na podzim 2007, tehdy jsme na Seifertce hráli se Slavií 1:1. Centroval jsem z levé strany a k překvapení všech zapadnul míč až do brány. Za Viktorku tehdy srovnal v poslední minutě Ríša Kalod.

Máš za sebou přes deset let v zahraničí, na jejich začátku byl titul s Genkem v Belgii, ale i italská štace.

Po několika letech v Belgii, na které vzpomínám moc rád, už to chtělo změnu. Ozvala se španělská Granada, tak jsem kývnul. Ale na první půlrok jsem odešel na hostování do Ceseny. V Itálii jsem začal dobře, ovšem někdy v sedmém kole přišlo zranění, takže epizoda na apeninském poloostrově nebyla moc dlouhá.

To možná ne, ale skromně si pomlčel, že jsi za těch pár kol stihl i jeden zajímavý skalp.

Asi myslíš můj gól do sítě AC Milán. Tehdy nám sice body nepřinesl, ale ano, na ten vzpomínám rád. Dát gól takovému týmu, to se často nepoštěstí.

Pak to vypadalo na návrat do Španělska, ale nakonec si se stěhoval na ostrovy. Přišly štace ve Watfordu a Sheffieldu.

Majitel Granady se tenkrát stal i novým vlastníkem Watfordu, takže když se objevila možnost jít do Anglie, neváhal jsem. Navíc jsem oproti španělštině uměl solidně anglicky. A bylo to dobré rozhodnutí, ve Watfordu i na Sheffieldu jsem prožil krásné fotbalové roky.

Anglie Ti zachutnala natolik, že ses tam usadil, s přítelkyní a dětmi žijete v hrabství South Yorkshire. Na stadion Sheffieldu to máš kousek, zajdeš se občas na Sovy podívat?

Určitě. Tím, že v Anglii jede fotbal prakticky bez přestávky, tak se to dá. Na Sheffieldu jsem se byl podívat v zimě, ještě, než přišla corona krize. A těším se, že od listopadu, kdy končí podzimní část v Česku, zase pár zápasů uvidím.Chodíme společně se synem, jak na fotbal, tak i na hokej, který se ve městě hraje.

Dane, v jaké soutěži na ostrovech by hrála Viktorka důstojnou roli?

Tohle je hrozně těžké posoudit. Druhá anglická liga je prakticky na úrovni části Premier League. Opravdu těžko říct, ale myslím, že někde na přelomu Leaque One a Two (třetí, resp. čtvrtá liga) by Viktorka obstála.

Zmínil si, že se synem Dannym chodíte fandit i na hokej. O Tobě se ví, že sleduješ NHL a máš mezi hokejkama kamarády, ale jak to jde Tobě samotnému na ledě?

Moc ne. Víc jistější se cítím s hokejkou na suchu, street hockey, hokejbal. Ale bruslení na ledě nevyhledávám, hokej si radši vychutnám v televizi nebo v hledišti.

Pojďme k Tvému angažmá ve Viktorce. Trenéři i sportovní úsek s Tebou, krom Tvé role na hřišti, počítají i s coby mentorem pro naše mladší hráče. Seš na to připravený?

Určitě. Pokud má člověk něco odkopáno, tak je dobře, když může nějakou tou radou těm mladším pomoci. A já jsem tu proto, abych pomohl Viktorce i klukům.

Po zápase na Táborsku a poté i s Vyšehradem si zažil poprvé i vítězný pokřik v kabině pod vedením kapitána Milana Švengera. Funguje to podobně i v Anglii?

V téhle formě moc ne, spíše výjimečně. Hráči si většinou plácnou, zakřičí a hotovo. Oslavy Viktorky a Milana jsem znal z klubového Instagramu a z Facebooku a byl jsem na to zvědavý. Milan je ďábel, ale tak to má být, po výhře jsou emoce a ty musí ven.

Dokážeš si představit sebe ve Švengiho roli?

To opravdu ne 😊 Na hřišti to vyburcovat zvládnu, na to jsem zvyklý a nečiní mi to problémy, ale tohle, to je Milanova parketa.

Teď si mi ale trochu nahrál, protože si vybavuji Tvoji bláznivou oslavu po vítězné penaltě, kterou si zařídil Genku postup do Ligy Mistrů, pamatuješ?

To ano, tehdy to odnesl rohový praporek. Ale to byla spíš chvilková euforie, tenkrát jsem byl v transu.

Viktorka s Danem Pudilem v sestavě zvládla start F:NL výborně, jak si byl spokojený se svými výkony?

Sám sebe nikdy nehodnotím. Důležité je, že jsme dvakrát vyhráli a že jsme dobře odstartovali. Navíc po dobrém týmovém výkonu.

V úvodu soutěže zatím nehrozí, že by si stál pro žluté karty, ale přesto nás Dan Pudil brzy na pár dnů opustí.

Je to tak. S přítelkyní čekáme v září radostnou událost, takže až to přijde, skočím na letadlo.

Teď už u vás doma bude hodně veselo.

To ano. S přítelkyní máme každý z předchozího vztahu dvě děti, takže když se sejdeme všichni, nuda u nás určitě nebude.

Ze syna Dannyho bude fotbalista po tátovi?

Uvidíme. Zatím je ve věku, kdy je trenéři zkouší na různých postech. Ale není to jen o fotbale, Danny hraje rád golf, tenis, ve škole chodí na ragby. Rozhodně ho nebudu do fotbalu nutit, uvidíme za pár let, u čeho zůstane.

Dane, děkuji za rozhovor, ať se Ti ve Viktorce i v osobním životě daří.