Masér Jiří Gvušč: Dělat svou práci u ligové Viktorky, to bych byl moc rád

23. 1. 2019   |   Martin Svoboda

Zažil pět z šesti trenérů, kteří na Žižkově po restartu klubu v roce 2015 působili. Třiadvacetiletý masér Jiří Gvušč přišel v polovině této nulté sezony, kdy Viktorka po klinické smrti lapala v ČFL po dechu, aby s ní pod vedením trenéra Haška zažil spanilou jízdu jarní částí, která znamenala návrat do profesionálního fotbalu.

Na začátku byl životopis zaslaný na Viktorku tak trochu na blind. Čekal, co se stane. K jeho překvapení dostal obratem nabídku na měsíční zkoušku u A týmu. To bylo pro čerstvého absolventa střední masérské školy terno. Příležitost vzal za pačesy a dnes je nedílnou součástí týmu. Začátky byly svízelné, hráči mu nedůvěřovali, zprvu si dokonce mysleli, že trenérovi donáší. Tohle všechno je pryč. Ze skromného a tichého kluka se během tří sezon stal profesionál, který se dál intenzivně vzdělává a jednou by rád působil v elitní tuzemské soutěži.

Přišel jste na Viktorku jako úplný nováček bez praxe. Věděl jste vůbec, do čeho jdete?

„Je pravda, že na škole jsme se připravovali spíš na uplatnění v masérských salónech nebo lázních. Jenže v posledním ročníku, když jsme už museli chodit někam na praxi, jsem měl velké štěstí a dostal jsem se k prvnímu týmu Slavie. Tam se to asi ve mně zlomilo, tam jsem začal tušit, o co půjde."

A bylo tím pádem jasno, v jakém odvětví byste chtěl svůj čerstvě nastudovaný masérský obor uplatnit?

„Přesně tak. V Edenu jsem přičichl k velkému fotbalu, a to rozhodlo. Pak, při mém příchodu na Viktorku, bylo jasné, že to tak jednoduché nebude, že si hodně nových věcí budu muset osvojit. Neobešlo se to bez překvapení."

Jakého napříkad?

„Tak třeba, že masér připravuje pro hráče pití. To jsem nevěděl. První dny u týmu byly pro mě opravdu složité."

Měl jste před hráči trému?

„Asi jako každý nováček. Ale bylo dobré, že v té době do týmu přišlo hodně nových hráčů, kteří si na partu museli také zvykat. Nicméně, cítil jsem od všech velkou nedůvěru, která trvala hodně dlouho."

Kvůli vašemu debutu v roli maséra?

„To ne. To bylo kvůli něčemu jinému. Oni si mysleli, že budu donášet trenérovi. Neznali mě, nevěděli, co ode mě čekat."

Doufám, že to skončilo happy endem, nebo se mýlím?

„Jo. Dopadlo to dobře. V půlce jara zjistili, že s nimi táhnu za jeden provaz, že k nim do party patřím. Hlavně s mladými hráči jsem se pak hodně sblížil."

Na konci soutěže přišel památný zápas v Tachově a vysoká výhra Viktorky 6:1. Vy jste věděli, že když na západě Čech vyhrajete, vypuknou oslavy postupu do druhé ligy. Jak jste si je užil?

„Všem spadl kámen ze srdce. Oslavy začaly už na hřišti, pak v kabině a pokračovalo se v autobusu. Slavil jsem s hráči, byl to pro mě užasný zážitek. Večer oslavy pokračovaly s trenérem Haškem a vedením klubu v centru Prahy."

Za vašeho třiletého působění v realizačním týmu Viktorie jste poznal práci pěti trenérů. Jak byste je jednotlivě charakterizoval?

„Zdeněk Hašek měl dokonale zmáknutou chemii kabiny, vybral si charakterní hráče, šlapali jako tým. V průběhu další sezony přišel David Vavruška, který se vyznačoval až bohorovým a na hlavního kouče nezvyklým klidem. Na hráče nezvýšil hlas. Od října 2017 vedl tým Bohuslav Pilný. Ten byl sice takový trochu zlý a přísný, ale já s ním vycházel dobře. Cením si na něm, že mě nikdy před klukama neshodil. Bral si mě stranou vždycky, když mně chtěl něco vytkout, poradit. S Petrem Mikolandou, který trénoval na Žižkově od loňského léta, bylo pro změnu hodně srandiček a takové týmové pohody. Jak ale přišly prohrané zápasy a hráči byli odevzdaní, legrace logicky zmizela."

Se současným trenérem Milošem Sazimou jedete na Žižkově už třetí zimní přípravu. Jak vypadá v jeho podání přípravné období a tréninkové metody?

„Současný kouč je hodně emotivní a myslím, že letos tým pod jeho vedením absolvuje i víc tréninků, než tomu bylo v předešlých letech. Každý den je navíc povinná regenerace. Příprava na záchranu druhé ligy je zkrátka do detailu připravená." 

Jak si představujete dál svůj profesní růst? Máte nějaké konkrétní plány, čeho byste chtěl ve vašem oboru dosáhnout?

„Tři roky mi tvalo, než jsem pochopil, že se musím dál vzdělávat. Proto jsem absolvoval dva nové masérské kurzy. Chci jít dál a jednou bych se chtěl dostat do ligy. Třeba přijde sezona, kdy bude možné o tom uvažovat i tady na Žižkově. To bych byl moc rád."

HEY Radio UhlsportRibbonMAXITIPPražský fotbalový svazCTR GroupVHZ-DISFORTUNAAgroEfektSoftlakASTONSECOFrapo servisVan GillernAli21Magistrát hl. města PrahyFraposportfotbal.czMitrengaAutoBeyVM steelOlympia spol. s.r.o.Truhlář a spol.Praha 3TecnolineNovobalHotel Čechie PrahaBesancon & Company