Obránce Vašek Janovský kroutí první sezónu v kabině áčka

6. 5. 2025 | Wear, foto : Svatopluk Samler

Doslova přebíhá z posluchárny na stadion a zpátky. Odchovanec Václav JANOVSKÝ (20) studuje Vysokou školu ekonomickou a z jejích oken se dívá na stadion Viktorky. Té Viktorky, ve které to z žáčků dotáhl až do prvního týmu.

Vašku, jak je to u Janovských se sportem?

U nás je to se sportem hodně pestré. Ségra začínala s fotbalem a později propadla tanci a herectví. Dnes vystupuje v muzikálech, což je také takový sport, protože tančit a zpívat a do toho ještě hrát, to není legrace. Mamka dělala atletiku, běhá. Má za sebou několik maratonů. A nakazila i tátu. Hrával fotbal a dnes už má také na kontě pár půlmaratonů a maraton.

No panečku. Tak pojďme k tvým fotbalovým začátkům.

Poprvé jsem kopnul do míče v nějakých třech, nebo čtyřech letech poblíž bydliště v SK Hostivař. Byl jsem tam asi sedm let, měli jsme super partu. Pár kluků pokračovalo do Sparty, nebo do Slavie. Já jsem se posunul na ČAFKu a ve třinácti letech jsem přestoupil do Viktorky.

Jak k tomu došlo?

Prostě jsem to chtěl zkusit. Poznat, jak na tom jsem. A zjistil jsem, že jsem na tom špatně, že jsem oproti ostatním pozadu. Na ČAFCe jsem byl jedním z nejlepších a najednou jsem patřil mezi nejhorší. To mě tenkrát trochu trefilo, ale chtěl jsem se zlepšovat, a tak jsem nakonec přestoupil. Postupně se to zlepšovalo a já se cítil v pohodě.

Tvoje místo je v obraně, hrával si tam vždy?

Vlastně se to postupně posouvalo. Na Hostivaři jsem hrával v útoku, na ČAFCe v záloze a na Žižkově ze mě udělali obránce.

Ve statistikách najdeme, že za U17 se ti i střelecky dařilo, osm gólů za podzimní část je na obránce slušná porce.

Tenkrát se nám soutěž hodně povedla. Osm branek dal i můj parťák na stoperu, Patrik Vlček.

K áčku ses připojil naplno v zimní přípravě a dostal i hodně prostoru v zápasech. Překvapilo tě to?

Určitě. Byl jsem za to moc rád, že jsem po prvním přípravném zápase v Liberci mohl dál s týmem v přípravě pokračovat. Dostával jsem hodně příležitostí a hrál jsem vlastně i poslední utkání před startem jara. Moc jsem chtěl trenérovi ukázat, že na to mám.

Jaké to je, přijít z přeboru a posadit se v kabině vedle Necida, Petržely, Jiráska a dalších borců?

Je to hlavně ohromný skok. O tři soutěže výš, navíc do profifotbalu, to je neskutečný. Člověk musí najednou makat ještě mnohem víc. Říkal jsme si doteď si tomu dával 100 procent, tak teď musíš 120, aby ses mezi takovými hráči mohl, byť jen, udržet.

Jak tě manšaft přijal?

Kabinu máme super. Bez řečí vám pomůže borec, za kterým jsou zkušenosti a stovky ligových zápasů, i mladší hráč, který se nedávno rozkoukával podobně, jako já. Cítím se tam skvěle.

Za áčko jsi zatím naskočil na jaře do dvou zápasů. Premiéru sis odbyl v Prostějově, kde jsi byl na place 82. minut. Jak na zápas vzpomínáš?

Vzpomínám na to moc rád a ten zápas mi zůstane dlouho v hlavě. Přišlo to nečekaně brzy, vlastně už ve druhém kole. V hlavě jsem si říkal, že už jsem s týmem pár měsíců, jsme sehraní, tak není důvod být nervózní. Kluci mi navíc hodně pomohli a uklidnili mě. Při nástupu mě trochu mráz po zádech přelétl, ale pak už jsem se cítil dobře. Jen škoda, že jsme nedosáhli na body.

Šéftrenér mládež, David Langer, pro tebe má jen slova chvály. Poslední roky tě bedlivě sledoval a říká, že jsi na sobě opravdu tvrdě pracoval, přidával si, chodil na ranní tréninky.

Snažím se o fotbale hodně přemýšlet a pořád se zlepšovat. Pracovat na tom, co mi chybí, stále se posouvat dál. Když má člověk nějaký cíl, musí tomu podřídit všechno. Za hodně vděčím trenérovi Stojanovi, pod kterým jsem se v dorostech výrazně fotbalově posunul.

Na Viktorce hrajeme pravidelně modelová utkání, kde si to hráči z dorostů rozdávají proti áčku. Ty si jich také pár zažil. Jsou pro mladé kluky důležitá?

Určitě. Poznal jsem to sám na vlastní kůži a je to velký přínos. Je v tom i určitá hrdost a čest, když vás trenéři vyberou ze všech dorosteneckých týmů a jdete hrát proti profíkům z áčka. Každý takový duel vás hrozně moc posune a dodá zkušenosti.

Když má Vašek Janovský trochu volného času, jak jej tráví?

Přítelkyně je koňačka, takže na závodech. Kolem koňů je stále hodně práce, tak jsem jí k ruce, pomáhám a pak jí fandím na tribuně.

Vašku díky moc a ať zápasy v áčku přibývají!